Sebevražda měst a vesnic

Sotva se vesnice, města a celá zdejší krajina začaly vzpamatovávat z komunistické devastace, postihla je neblahá nemoc. Dorazila k nám ze Severní Ameriky a západní Evropy, které zachvátila už před půl stoletím. Řeč je o nenasytném požírání volné krajiny městem a o přeměně příměstských vesnic v beztvará předměstí bez ducha, identity a fungujících sociálních vazeb.

Zelené vdovy

Američané navyklí romanticky navečer pozorovat svá předměstí z automobilových vyhlídek o nich někdy poeticky hovoří jako o „městské mlhovině“. Pořádkumilovní Němci naopak užívají pro tento nový typ zástavby, který není ani vesnicí ani městem, hanlivého výrazu „sídelní kaše“.

Tak či onak jde o místa, jež svým obyvatelům přinášejí většinou klidné, relativně bezpečné a poměrně čisté životní prostředí. Nejen oni sami, ale spolu s nimi i celá společnost však za tuto výsadu draze platí ztrátou volné krajiny, chudnutím městských center a růstem dopravních problémů. A je tu ještě jedna věc – americká krajina je rozlehlá a „městská mlhovina“ z ní pořád zabírá jen velmi malý díl. Středoevropský prostor je ale menší, hustě osídlený, a proto se rozlévání „sídelní kaše“ do krajiny všude viditelně projevuje, ničí její kultivovaný ráz a tím i identitu.

U nás je celý proces v podstatě na začátku, takže by stále ještě bylo možné využít amerických a evropských…