Science fiction se opět o krok přiblížila k realitě, napsala minulý týden agentura Reuters. Uvedla tak zprávu o tom, že prestižní londýnská nemocnice Panny Marie odstartovala pozoruhodný experiment. K lůžku nemocného tam postavili metr a půl vysokého robota, s jehož pomocí mohou lékaři s pacientem udržovat vizuální kontakt a rozmlouvat i v momentě, kdy se nacházejí v jiné místnosti, jiném městě či dokonce v jiné části světa. Dálkově ovládaný automat snímá kamerou ošetřovaného a ten zase na oplátku vidí na obrazovce tvář toho, kdo o něj pečuje.
Skeptici sice mohou namítnout, že je to krok, který hrozí ještě prohloubit odosobnění, jež dnes do značné míry vládne ve stále „bezkontaktnějším“ světě moderní medicíny. A jejich obavy stojí za to nebrat na lehkou váhu. Již dnes totiž řada pacientů „hlasuje nohama“, když dobrovolně opouští čím dál špičkověji vybavené ordinace a svěřuje se raději do péče těch, kteří jsou na tom technologicky sice hůře, zato však na nikom nešetří časem a chápavým individuálním přístupem.
Jak skvělými novinkami ale mohou zprávy o stále těsnějším propojování telekomunikačních a lékařských technologií být, názorně před dvěma roky ukázala první operace provedená na dálku – špičkový kanadský chirurg Mehrtan Anvari při ní ze své domovské nemocnice v Hamiltonu prostřednictvím internetu obsluhoval speciální operační přístroje, jež byly zavedeny do těla pacientky v nemocnici vzdálené čtyři sta kilometrů.
Naděje na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
