Pomsta za třiadvacet mučedníků

Na minulé dny Murat nezapomene do konce života. Když šel předminulý pátek do práce na andižanském finančním úřadě, zněla z města střelba. „Ty to nevíš? Ve městě se bojuje!“ přivítal ho kolega. Posléze se vyjasnilo, že dav asi sta lidí zaútočil nejdřív na kasárna, kde vzal zbraně, a potom na místní věznici. Přemohli ostrahu, rozbořili bránu a vysvobodili své příbuzné – a též 23 prominentních místních obchodníků, kteří čekali na soud za údajnou spolupráci s islámskými fundamentalisty. S nimi se ven dostalo dalších asi 2000 vězňů, zčásti těžkých kriminálníků s rozsudky za vraždy a loupeže (některé policie chytila či se přihlásili sami, větší část je zatím na svobodě).

Potom se útočníci uchýlili do budovy místní správy, kam vzápětí dorazila armáda a vojska ministerstva vnitra. Co se dělo pak, už Murat pořádně neví. V centru města se na protest shromáždilo několik tisíc lidí, někdo říká, že to byli další příbuzní a známí těch, kteří útok začali. Pak do lidí začali střílet vojáci, Murat slyšel, že útočníci přesvědčili dav, aby je schoval mezi sebe, a obklopeni ženami a dětmi se pokusili prorazit. V tom okamžiku létaly kulky na vše, co se hýbalo. Raněné pak prý vojáci dobíjeli „kontrolními výstřely“, aby bylo co nejmíň svědků.

Víkend Murat proseděl doma, a když se v pondělí začal do ulic města vracet život, zašel do práce. Protože vedoucí prohlásil směnu za dobrovolnou,…