Kudy se vydá Německo

Je to už pomalu rituál: jakmile nastoupí nový český premiér, vzápětí přijede do Prahy spolkový kancléř. Bylo to tak s Vladimírem Špidlou, Stanislavem Grossem a minulé úterý s Jiřím Paroubkem. Je dobře, že už jsou zapomenuty chmurné chvíle, kdy se kvůli prostořekosti Miloše Zemana česko-německé vztahy zkomplikovaly natolik, že kancléř návštěvu zrušil. Přesto stejně jako všechny předchozí návštěvy Gerharda Schrödera i tu dnešní doprovázely otázky minulosti.

Odhalení sochy Edvarda Beneše, odsudek bavorského premiéra Edmunda Stoibera, pro změnu jeho odsudek z úst Schrödera i českých politiků, kancléřova účast v Terezíně, ale zároveň jeho hluchota k bezbariérovému otevření německého pracovního trhu – tyto věci tvořily kolorit návštěvy. Mají něco společného? Mají a jde to daleko nad rámec vzpomínek na válečné i poválečné dění. Jde o emancipaci Německa, o níž se sice hovoří už nějaký ten rok, ale právě nyní se završuje. Německo se blíží době, kdy už nebude ani zlé, ani hodné, ale prostě německé. I pro Čechy by dnes měla být mnohem důležitější německá debata o kapitalismu než umělé vyvolávání strašáků z velkého souseda. Spolková republika se již emancipovala jako mocnost. Bude se po letech luxusu úspěšně emancipovat též jako tržní společnost do nepohody? To nás Evropany musí zajímat.

Je mi líto, Paroubku

Německou politiku vůči Praze a její vnímání u nás lze charakterizovat…