Izrael není Írán
Ivana Doležalová ve své recenzi Idyla jako stvořená pro vraždu (Respekt č. 18/2005) přinejmenším přehání a zcela jistě zjednodušuje, když tvrdí, že „izraelská ortodoxní společnost nedovoluje ženě rozvod bez souhlasu manžela, přičemž muž může ženu bít, ubližovat dětem“, a že je tedy na stejné úrovni jako například společnost íránská.
Z tohoto ztotožnění úrovně lidských práv v Izraeli a Íránu (které plyne i z dalších výroků recenzentky, viz „bezpráví a zvěrstva“ zmiňovaná v úvodu recenze) bych usuzoval spíš na autorčinu potřebu připisovat co nejvíce zla Izraeli než na rozhodnutí napsat objektivní recenzi. Její srovnání je stejně zavádějící, jako kdyby někdo po shlédnutí dokumentu o českých sociálních pracovnicích (státních zaměstnancích), které odebírají děti z českých rodin, chtěl srovnávat a klást na roveň práva dětí v ČR a v některých zemích rovníkové Afriky, kde žoldnéři samozvaných prezidentů (taky státní zaměstnanci) verbují děti do svých gangů.
Zatímco v průměrné „izraelské ortodoxní rodině“ (dosti dobře nechápu autorčin výraz „izraelská ortodoxní společnost“; izraelská společnost je totiž ze čtyř pětin sekulární a ortodoxní společnost zase není jen izraelská) jsou muži rovnocennými partnery svých žen, a pokud tomu tak není, pak ženě, která se manželovi vzepře, hrozí v nejhorším případě neúspěch u…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu