Co se děje ve světě

Nedávno byly vlajky v celé Paraguayi po tři dny spuštěny na půl žerdi. Malá země proslavená jezuitskými misiemi a vleklými diktaturami se oddávala smutku za svého věčně vyháněného krajana, spisovatele Augusta Roa Bastose, autora jedné z nejdůležitějších latinskoamerických knih Já nejvyšší.

Roa Bastos prožil jako syn indiánského zaměstnance cukrovaru sladké dětství. Světlo světa spatřily upřené oči a velký nos klasika v hlavním městě Asunciónu. Potom se však rodina stěhovala za prací do malé vesnice Iturbe, kde se dosud jen guaraníjsky mluvící Augusto setkal ve škole se španělštinou. Vesnická idyla skončila na počátku třicátých let, kdy se krajem přehnala krutá paraguaysko-bolivijská válka o strategické pralesní území Chaco. Bastosovi táhlo na patnáctý rok a spolu se skupinkou kamarádů se plný vlasteneckého zápalu vykradl ze školních vrat a přihlásil do války jako ošetřovatel. Násilí, zlo a moc pak už nikdy jeho život ani jeho tvorbu neopustily. „Celá historie Paraguaye je zamořena obrovským repertoárem kolektivních zkušeností a zážitků, v nichž převládá násilí,“ napsal později o své zemi.

Po válce se pokouší studovat filozofii, psát první básně, povídky a divadelní hry. Nikdo však o ně nestojí a studia také nejsou přesně to pravé. Když honoráře nepřicházejí, nastupuje za bankovní přepážku jako úředník. Literatura však není věc, která by se dala jen tak lehce pověsit na hřebík. Roa…