Agrární komunismus Unie

Důležitější než orat je nyní umět dobře vyplňovat žádosti.

Francouzi brnkají architektům evropské ústavní smlouvy na nervy. Mají-li pravdu průzkumy veřejného mínění, hrozí, že brzy udělají z historicky první evropské ústavy balík starého papíru. Hnací silou francouzské eurofobní koalice jsou sedláci. Do akce proti „nadvládě Bruselu“ se ženou ti samí, kteří v nedávných dnech, jako každý rok touto dobou, sepisovali žádosti o dotace ze společné evropské kasy.

Od hladu k plýtvání

Evropská unie uděluje farmářům podpory v rámci tzv. společné zemědělské politiky (CAP). Idea společného unijního přístupu k zemědělství vznikla už v padesátých letech minulého století a měla zajistit, aby hladová poválečná Evropa dosáhla potravinové soběstačnosti. Tento cíl byl splněn. Základních potravin, například obilí, hovězího masa, másla nebo cukru je v Evropě od první poloviny sedmdesátých let dostatek. V dalším desetiletí se již Unie potýkala s nadprodukcí a přebytečné obilí či hovězí se muselo draze skladovat a vyvážet.

Do současné podoby přivedly společnou zemědělskou politiku hlavně silné proagrární lobby z jižních států EU. Hlas francouzských, řeckých či italských farmářů prosperujících už desetiletí jen díky tučným evropským dotacím je notoricky silný a pod jeho vlivem jako by se někdy zapomínalo, že v Evropě, například v Nizozemsku, působí také ekonomicky zcela soběstační rolníci.

„Evropská unie horentně…