Napříč Krušnými horami se šíří odpor proti stavbě větrníků a lidé v Božím Daru se mu postavili do čela. Tuto sobotu v referendu rozhodli, že na území jejich obce žádná větrná elektrárna nesmí vzniknout. V kraji, kde doly, chemičky či kamiony nečelí vůbec žádným překážkám, tento rozhodný a široký odpor proti čisté výrobě energie překvapil.
Výlet lesem stožárů
Myšlenkou postavit větrnou elektrárnu se starosta Božího Daru Jan Horník zabýval už od začátku 90. let. „Když sjíždím od nás do údolí, mám před očima území zjizvená těžbou uhlí. A giganty tepelných elektráren, které uhlí nekvalitně spalují,“ říká Jan Horník. „Dokážu také dohlédnout, co znamená globální oteplování dané spalováním fosilních paliv.“ Proto před dvanácti lety uvítal nabídku vítkovických železáren, že na Božím Daru vyzkouší svůj větrník. Prototyp se ale nepovedl, obec nefunkční elektrárnu odkoupila za cenu šrotu (sto tisíc korun) a dnes jí Telecom platí padesát tisíc ročně za to, že může mít na věži vysílač.
Neúspěch ale starostu Horníka neodradil. V polovině 90. let zdejší zastupitelstvo zaneslo do územního plánu obce tři větrné elektrárny. Až do roku 2002 ale zůstaly jen na papíru, výkupní cena větrné energie byla totiž stejná jako cena tepelné či atomové – jedna koruna za kWh – a v takových relacích je její výroba ztrátová (viz rámeček). Když na začátku roku 2002…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
