Valtr Komárek jako sága

Do paměti národa vstoupil Valtr Komárek v listopadu 1989 jako majestátní vousáč s hřívou hustých šedin, jenž na tribunách i v debatách ohromoval fenomenální výmluvností. Veřejnost v něm tušila jednoho z hlavních projektantů společenských změn, neboť tým ekonomů, který je začal prakticky uskutečňovat, pocházel vesměs z jeho líhně v Prognostickém ústavu. Brzy se ovšem ukázalo, že někdejší podřízení v čele s Václavem Klausem prosazují zásadně odlišné koncepce. Po rozpadu OF přešel Valtr Komárek do obnovené ČSSD, stal se lídrem její katastrofálně neúspěšné volební kampaně v roce 1992 a krátce nato odešel z veřejného života. Už tehdy v rozhovorech s novináři prohlašoval, že v ústraní hodlá sepsat velký román o vývoji české společnosti od třicátých let po současnost. Na výsledek jsme čekali více než jedenáct let. V pětisetstránkové Kronice zoufalství a naděje, kterou koncem loňského roku vydalo nakladatelství Academia, sice není výslovně uvedeno, zda budou následovat nějaké další svazky, je však téměř jisté, že jde teprve o začátek.

Neuvěřitelné osudy

Vyprávění Valtra Komárka o prvních čtyřiadvaceti letech života jeho literárního dvojníka Valtra Bergera je poutavé a místy i dojemné, literární úroveň textu je nicméně značně rozkolísaná. Mnohé motivy i zápletky působí skoro dryjáčnicky, jako by pocházely z bujné obrazotvornosti dumasovského fabulátora, autorovi nicméně věříme, že je…