Spravedlnost jsem já, u čerta

Bývalí členové elitní policejní jednotky odcházeli minulou středu od jičínského okresního soudu s úsměvem. Kvůli nepřítomnosti svědků spadl jejich případ už popáté do kolonky „odročeno“. Předloňskou noc, kdy v nedalekých Popovicích spolu se skupinou svých dodnes neodhalených kolegů v těžké opilosti vytahovali nevinné lidi z postelí a rozbíjeli jim hlavy, tak uplynou další dlouhé týdny či měsíce. A kdoví, jak případ, který se z titulních stránek postupně odstěhoval mimo zájem mediálního zpravodajství, nakonec v tichu a zapomnění dopadne.

Já, spravedlnost

Z chodců, kteří v mrholivém dopoledni první lednové středy spěchají přes popovickou náves, nezažil tu bartolomějskou noc osobně nikdo. A jen jedna starší žena je ochotná si matně vzpomenout, o co vlastně tenkrát šlo: „Myslím, že vykradli tamhletu hospodu a policajt, co ji vlastní, chtěl ty zloděje postrašit. Ale už je to dlouho, nic o tom nevím.“ A bez většího zájmu plyne v tentýž den i soud v blízkém Jičíně. Kromě pár místních novinářů zejí lavice diváků prázdnotou.

To předloni na jaře bylo kolem případu nesrovnatelně živěji. 12. května se do malé vísky sjelo třicet členů elitní policejní jednotky, které jejich kolega Marek Vraštil pozval do své popovické hospody U Čerta na oslavu narozenin. Večírek byl bujarý – obsluha nahoře bez, opékalo se prase a třicet mužů vypilo dohromady pět set piv.…