Kapřík v hlavě
První český film roku 2005, Žralok v hlavě, přináší do zdejší kinematografie něco vzácného – odvahu k experimentu, chuť dělat film skutečně svobodně a bez prvotního zálusku na vyprodané biografy. Režisérka Maria Procházková svůj snímek natáčela minimalisticky v jediném bytě a na ulici před ním, prolínala hrané záběry s animací, hledala netradiční formy obrazu. Její debut zjevně míří do nepočetné rodiny českých nezávislých nebo uměleckých filmů – jenže nakonec se moc dobrou vstupenkou bohužel nestal.
První český film roku 2005, Žralok v hlavě, přináší do zdejší kinematografie něco vzácného – odvahu k experimentu, chuť dělat film skutečně svobodně a bez prvotního zálusku na vyprodané biografy. Režisérka Maria Procházková svůj snímek natáčela minimalisticky v jediném bytě a na ulici před ním, prolínala hrané záběry s animací, hledala netradiční formy obrazu. Její debut zjevně míří do nepočetné rodiny českých nezávislých nebo uměleckých filmů – jenže nakonec se moc dobrou vstupenkou bohužel nestal.
O plastových kachničkách
Žralok v hlavě byl dopředu avizován jako jakási one-man show Oldřicha Kaisera. Tohoto herce dlouhodobě provází pověst výstředního a tak trochu nedoceněného génia, který v minulosti pro samé skopičiny v zábavních pořadech nedostal pořádnou příležitost ukázat, co umí. Režisérka Maria Procházková mu dala 75 minut, po které prakticky nezmizí z plátna – bezesporu charismatický herec na něm představuje duševně nemocného muže, což by mohlo vypadat jako příležitost, z níž se zrodí český Rain Man. Životní role Oldřicha Kaisera se ale nekoná. Postava schizofrenika je totiž napsaná tak povrchně a bez vývoje, že namísto dramatu nemocné duše sledujeme spíše přehlídku grimas. Ani kdyby Kaiser čaroval, s touhle rolí díru do světa udělat nemohl.
Pán v tílku sedí v přízemním okně, slastně pokuřuje a občas se dá do řeči s kolemjdoucími. Je trochu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu