Co jsme dostali za gripeny

Byl to jeden z největších kšeftů Špidlovy vlády: desetiletý leasing čtrnácti švédských stíhaček gripen, který české daňové poplatníky přijde na 20 miliard korun. Švédsko-britské konsorcium BAE Systems/SAAB na oplátku slíbilo – a díky tomu i kritizovanou zakázku dostalo –, že získanou sumu a ještě pět miliard navrch investuje zpět do české ekonomiky. Ať již přímými investicemi, či zadáním zakázek a nákupem českého zboží. Odborně se tomu říká offset.

Smlouva byla podepsána před rokem a první stíhačky, sice s technickými problémy, ale přece přistály v Česku minulý měsíc. Konsorcium již také obdrželo za gripeny první jedenapůlmiliardovou splátku. Takže zbývá poslední otázka: Kde jsou ty offsety?

To on, ne já

„Offsetový program je dnes ze dvou třetin naplněn zcela konkrétními projekty,“ pochvaloval si smlouvu před měsícem ve sněmovně ministr průmyslu Milan Urban na interpelaci svého stínového protějšku Martina Římana (ODS), který se jej ptal, kde slibované offsety jsou. Když ovšem padla otázka na podrobnosti, byl ministr méně sdílný: „Já ty kontrakty neuzavírám, pokud chcete znát detaily, mluvte s těmi firmami.“ To je však nemožné. Jejich jména totiž nikdo nechce prozradit.

Stejně jako Říman dopadne každý, kdo chce o offsetech zjistit více. Švédská firma i český stát se obrnily hradbou mlčenlivosti a prakticky vše, co se offsetů týká, označují za tajné či důvěrné. Pátrat po tom proč, je marná snaha. „Požadovala to česká vláda,“ říká ředitel BAE pro komunikaci John Neilson. „Podrobnosti se nezveřejňují na žádost švédské strany,“ řekl naopak loni v létě Hospodářským novinám ředitel odboru podpory průmyslu ministerstva průmyslu Jiří Chroustovský. Jeho zástupce Martin Štícha, který za offsetové programy odpovídá, je už opatrnější. „Ve smlouvě je doložka o mlčenlivosti – ale kdo ji tam dal, to se zeptejte ministerstva obrany,“ odkazuje. A ministerstvo obrany? „Zájem utajení byl oboustranný. Důvodem je obchodní tajemství. Kdyby bylo třeba známo, který pozemek má být koupen, mohl by být ten obchod narušen nějakou spekulací,“ říká mluvčí ministerstva Andrej Čírtek. Nedokáže ale vysvětlit, jaké problémy může způsobit sdělení, že BAE/SAAB nakoupil v Česku například plechy.

Mlčení výrobců stíhaček nechápe také předseda Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek. „Ty kšefty jim nikdo nevezme, naopak by to pro ně byla velmi dobrá reklama říci: Podívejte, které obchody jsme vám zprostředkovali a kolik lidí zaměstnali. Zveřejnit to, to by byl nejlepší marketingový tah.“ Podle Hynka se tak nelze divit spekulacím, že tady buď skoro žádné offsetové programy nejsou, či že se za ně vydávají investice a obchody, které by přišly i bez gripenů.

Český zástupce BAE Systems Aleš Výborný připouští, že by firma mohla být otevřenější, aby rozptýlila podezření. „Ale ve chvíli, kdy jsme byli sdílní, jsme vždy dostali přes hubu. Jsou případy, kdy ten projekt zkrachoval, protože se prozradil,“ říká, ale zase bez konkrétních příkladů. „Když jsem cokoliv řekl, tak toho novináři zneužili. Prostě jsou novináři, kteří jsou zainteresováni na tom, aby psali proti nám.“

Offsetová komise podle Štíchy schválila něco přes desítku projektů, z toho tři ve zbrojní oblasti. Ministerstvo slibuje, že až bude hotové vyhodnocení zakázek, které by mělo být do konce května, vše se zveřejní. Na tom, co se daňoví poplatníci dozví, se ale obě strany nemohou shodnout opět. „Měla by to být jména českých partnerů, názvy transakcí i jejich hodnoty,“ říká Štícha. Naopak podle BAE ještě to, co se zveřejní, není jisté. „Nyní se jedná o odtajnění,“ říká Neilson.

BAE Systems? Neznám

Podezření, že lze za offsety vydávat i obchody, které by do Česka přišly tak jako tak, ukazuje případ minulé soutěže na stíhačky. O nákupu nových letounů začala vláda uvažovat koncem devadesátých let. O zakázku tehdy usilovala řada renomovaných firem – všechny až na BAE/SAAB ale ze soutěže odstoupily na protest proti tomu, že soutěž není průhledná a vítěz byl díky předem nastaveným parametrům již předem dávno známý. „Bylo to kvůli tomu, že věděli, že nám nemůžou konkurovat,“ tvrdí naopak Výborný. Výsledek: vláda přiklepla zakázku BAE, ale obchod ještě měla odsouhlasit sněmovna – ta to ovšem neudělala a vláda pak po povodních v roce 2002 přišla s úspornou variantou pronájmu 14 letounů na deset let.

Jako jeden ze svých argumentů k přesvědčování politiků zveřejnilo konsorcium v létě 2001 seznam podniků, s kterými má rozjednané zakázky či investice v celkové hodnotě 120 miliard korun (původní nákup stíhaček měl přijít na více než 90 miliard). Největší z nich měla hodnotu 14,3 miliard korun. Šlo o vstup firmy Ingersoll Rand do dobříšského podniku na výrobu malých zemních strojů Superstav a vývoz jeho výrobků (ve vládním dokumentu Výsledky hospodářské politiky vlády před volbami 2002 se tvrdí, že investice je v běhu). Nový majitel do firmy sice v roce 2002 přišel, ale o aktivitě BAE v životě neslyšel. „Nikdo z naší firmy s BAE nejednal, přišli bychom sami, protože v Česku jsme již od roku 1992,“ říká jednatel českého zastoupení Ingersollu Milan Adam, který popírá i to, že by konsorcium firmě zadalo zakázky.

Slavičínskému vojenskému výzkumnému ústavu před čtyřmi lety BAE opravdu zakázku přinesl – ale je otázkou, zda ji lze zařadit mezi offsety. Firma si za půl milionu korun objednala studii, zda lze do českých vojenských vozidel namontovat jejich zbraně. „Spíš to vypadalo, že shánějí odbyt pro své výrobky,“ uvádí ředitel ústavu Zdeněk Kašpar.

Existují ale i skutečné offsety. Například jihlavský Jihlavan vyrábí pro letouny gripen od roku 2001 hydraulické válce. „Roční objem výroby je zhruba 5 milionů korun,“ říká ředitel podniku Vladimír Hlavička. Další firma, které BAE zařídilo odbyt, jsou Vítkovice Steel – dodávají ocelové pláty pro výrobu britských ponorek. Podrobnosti ale odmítá mluvčí firmy Lenka Hatlapatková s odkazem na nařízení BAE sdělit.

Zajíc v pytli

Vyplývá z toho jediné, a sice že je velmi obtížné spočítat přínosy offsetů. „Když chce vláda něco koupit, tak je fajn, že to pomůže domácí ekonomice. Ale musí to být průhledné. Ne za to skrývat, co by do země přišlo i bez gripenů,“ říká ekonom České spořitelny David Navrátil. Podobně vidí tento obchod i analytik Patria Finance David Marek: „Offsety jsou sice jakási garance, že bude podpořena ekonomika, ale nevýhodou je jejich neprůhlednost. Obchod má být transparentní, máme vědět, co dostáváme a co platíme, v případě offsetů to ale nevíme.“

To, že slibované offsety nemusejí nakonec přijít, ukazuje i příklad z Jihoafrické republiky, kde také koupili gripeny. Švédský rozhlas před osmi týdny zveřejnil, že ze slíbených dvaceti šesti offsetů jich Afričané většinu nepřijali: „Některé offsety se vůbec nerozběhly, jindy BAE/SAAB započítal obchody, které přišly nezávisle na stíhačkách,“ uvedl rozhlas s tím, že byly slibovány i investice firem, které o tom vůbec nevěděly.

Martin Štícha z ministerstva průmyslu však tvrdí, že něco podobného by se u nás nemělo stát. „Podmínky offsetů jsou přísné a jejich plnění ohlídáme. Pokud by je zahraniční partner nesplnil, musí navíc z neinvestovaných peněz zaplatit pokutu šest procent,“ říká Štícha a dodává: „Ostatně – už jsme několik návrhů offsetů ve stovkách milionů korun zamítli.“ Jeho slova ovšem kvůli utajení obchodu ověřit nelze.