Patřil k „tvrdohlavým dědkům“, jejichž faktický vliv přesahuje formální pravomoci. Taková slova lze říci na adresu před týdnem zesnulého někdejšího izraelského prezidenta Ezera Weizmana (15. 6. 1924–24. 4. 2005). Netýkají se ovšem pouze jeho dráhy v čele státu (1993–99), kde jsou kompetence spíše symbolické, ale též působení v armádě. Weizman – podobně jako dnes Ariel Šaron či svého času v Německu Helmut Kohl – prosazoval své, ve svém pojetí férově, aniž se příliš ohlížel na mínění většiny.
Zasloužil se o vznik izraelského letectva. Později ale odmítl povýšení na náčelníka operací generálního štábu, aby dosáhl toho, že jeho nástupcem v čele vzdušných sil bude jím preferovaný Mordechaj Chod, nikoli kandidát Jicchaka Rabina, tehdy náčelníka generálního štábu. Svůj nonkonformismus doložil i po odchodu z armády do politiky. Byl prvním ministrem obrany, jenž prosazoval mírová jednání s Araby. Když jako prezident přijel do Berlína a promluvil k tamní židovské obci, všichni čekali slova uznání za to, že půlstoletí po Hitlerovi ještě fungují v Německu Židé. On však přítomné šokoval slovy: Jak tu můžete žít? Takový přístup ovšem ladí s vojákem, který dříve říkával: Dejme nejlepší chlapy na piloty a nejlepší holky pro piloty.
Weizman byl též jedním z mála světových politiků bytostně spjatých s Československem. Na jaře 1948 se v Českých Budějovicích učil létat na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
