Papež plaší obavy

Bílý kouř nad Sixtinskou kaplí se už rozplynul. Místo něj se teď nad Vatikánem vznáší otázka, co volba přinese.

Volba německého kardinála Josepha Ratzingera na Petrův stolec nevyvolala bouřlivé nadšení ani v zemi jeho původu. A zdrženlivým postojem k jeho osobě se v prvních dnech překvapivě netajili ani jindy velmi loajální představitelé české katolické církve. „Mou bezprostřední reakcí byla dvojí obava,“ říká Tomáš Halík. Starosti mu dělal především fakt, že vláda muže, který je vnímán jako nejvýraznější symbol jednoho z názorových křídel, může vést k růstu napětí. Zejména se však podle svých slov obával, že výběr povzbudí skupiny, které na rozdíl od Ratzingerova kultivovaného intelektuálního konzervatismu chtějí pod vlajkou tradicionalismu démonizovat veškerý vývoj kultury od dob osvícenství. „Nemyslím si, že by tyto kruhy mohly udělat nějaký puč; ani že by se o ně nový papež chtěl opírat. Ale mohly by svou intelektuální ubohostí nadělat ve veřejnosti tolik ostudy, že by připravily církev o veškeré sympatie,“ říká Tomáš Halík.

Určitý odstup neskrýval ani pražský biskup Václav Malý, který jako jeden z mála oficiálních činitelů na přímý dotaz přiznává, že Joseph Ratzinger nepatřil – už vzhledem ke svému věku – k těm, koho by býval rád viděl v čele miliardového zástupu katolíků. „Měl jsem jiné favority, ale bylo mi jasné, že ti nemají vůbec šanci být zvoleni,“ říká Malý. Radostí nakonec nehýřil ani…