Co viděla sedmá dcera Romů

Štěstí a vítr jedno jsou. Tohle romské přísloví nese v titulu brněnská výstava, která připomíná fotografie a osobnost loni zesnulé Hany Šebkové.

Česká romistika je obor tak mladý, že se dosud těší dohledu své zakladatelky Mileny Hübschmannové. Ta razila nové vědě cestu, ale i generace jejích nástupců si spíš než klasické akademické kariéry užívala dobrodružného průkopnictví. Hana Šebková je toho důkazem. Narodila se v roce 1952 v Tanvaldu, odmala se živě zajímala o jazyky a už v jedenácti začala s němčinou. Kromě toho se věnovala klavíru a sportu, takže když se zanedlouho dožadovala lekcí francouzštiny, rodiče jí to už nedovolili. Neřekla ani muk, ale francouzsky se začala učit tajně. V kombinaci s češtinou pak francouzštinu také v Praze vystudovala.

Traduje se, že jednoho dne přijela ze školy domů a vyprávěla, že celou cestu seděla v kupé se skupinou Romů a marně se snažila rozpoznat, do jaké větve jejich jazyk patří. O týden později už hlásila, že je zapsaná u Mileny Hübschmannové v kurzech romštiny na pražské jazykové škole, a nedlouho potom se i s maminkou byly představit u tanvaldské rodiny Fečových, protože Hana si chtěla jazyk osvojit od rodilých mluvčích. Než byla návštěva u konce, paní Fečová už držela Hanku kolem ramen a říkala: „Ty jsi moje sedmá dcera!“ Zrodilo se mezi nimi dlouholeté přátelství, jaké Šebková později udržovala například i s muzikantskou dvojicí Áča a Magdy Slepčíkových.

Přátelé na ni vzpomínají jako na…