Vláda národní nouze

Tři namáhavé měsíce naší grosskrize nakonec skončily úspěchem: nic se nezametlo pod koberec, hlavní viník coby výstraha všem ostatním rezignoval, politický systém z valné části obstál. Ale život jde samozřejmě dál a neslibuje žádnou selanku. Důsledkem toho všeho je teď kabinet třetího sociálnědemokratického premiéra, který má před sebou řadu obtížných úkolů a proti sobě nebývale silného protivníka.

Who is who

O chvílích, které nastaly po beznadějném okamžiku, kdy tápající Stanislav Gross odmítl dohodu o vládě Jana Kohouta, se vypravuje v zákulisí následující historka. Gross druhý den náhle prozřel, svým třem kolegům-vyjednávačům se omluvil za nadávky do zrádců a pozval je k dalším poradám. Přijal pouze jeden z nich – Lubomír Zaorálek – a přišel na oběd, kde pak spolu s premiérem probírali jména kandidátů na možného Grossova nástupce. Ale nikdo nebyl na obzoru. Lidé buď odmítali, nebo naopak neprošli sítem výběrčí dvojice. Gross i Zaorálek – říká historka – tak skončili povzdechem, že tuzemská krize elit dosahuje nebezpečných rozměrů. Pak ale padlo jméno Jiřího Paroubka – a ministr pro místní rozvoj na nabídku kývl. Takže krize elit ještě není tak strašná: našel se člověk ochotný k velmi riskantnímu kroku, který mu může zničit kariéru. Bude to totiž on, kdo se teď až do řádných voleb stane nejviditelnějším představitelem rozhádané strany, jejíž preference se propadly na historický rekord, pod 12 procent.

Takže…