Přestože rakouský básník Ernst Jandl napsal za svůj život jedinou divadelní hru, její výpověď i forma jsou mimořádné.
Divadlo Na zábradlí se letos radovalo z ceny Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku. Režisér Jan Nebeský poprvé na českém jevišti představil jeden z klíčových textů moderního rakouského dramatu – hru básníka Ernsta Jandla Z cizoty s podtitulem Mluvená opera o 7 obrazech.
Vtip na společný život
Ernst Jandl (1925–2000) patřil k poválečné avantgardní generaci umělců, která neměla v konzervativním Rakousku na růžích ustláno. Jako jeden z mála svých vrstevníků zůstal po celá desetiletí věrný experimentu: se slovy, s konkrétní a grafickou poezií, s umělým dialektem, pokleslou a hovorovou řečí, s hlasem. U nás byl zatím znám výhradně jako básník (výbory Mletpantem a Rozvrzaný mandl), psal však také kratké rozhlasové a dramatické hry.
Mluvená opera Z cizoty je jeho jedinou hrou celovečerní. Setkáváme se v ní s postavou padesátiletého spisovatele (On), který prožívá vleklou tvůrčí krizi, trpí depresemi a úzkostí. Pocit marnosti, myšlenky na sebevraždu, alkohol a prášky jsou jeho každodenní společníci. Gauč, psací stůl a telefon ztělesňují jeho bludný životní kruh. Občas se jen s největšími obtížemi vydává ven do „nepřátelského světa“, aby si vyzvedl poštu a nakoupil to nejnutnější. Ona, jeho dlouholetá životní partnerka, je také spisovatelka, jejich soužití je však…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu