Na první pohled to vypadá, jako by se zdejší média proměnila v nudné filozofické sborníky. Zkuste si představit, že by se v českých novinách zcela vážně přeli komentátoři o to, zda nedostatek míst na univerzitách či osnovy nutící žáky k bezduchému biflování jsou spíše průvodním znakem školské katastrofy, školské krize nebo špatného školství. Směšné a nudné slovíčkaření? V jednom oboru je něco podobného docela běžné: v ekologických tématech.
Tím hůře pro fakta
Česká média je (ne)zvládají přinejmenším o řád hůře než jiné společenské problémy. Přitom důvodem není, že by jim věnovala malou pozornost – nebo to alespoň není příčina hlavní. Mnoho lze jistě připsat známým neduhům domácí žurnalistiky: nedostatku času a prostoru na důkladný sběr informací či pečlivější analýzu, ideologické přepjatosti a zavádějící povrchnosti. Ovšem to nevysvětluje, proč zdejší noviny, rádia či televize hrají kteroukoli ze svých tří rolí (služba zákazníkům, hlídací pes demokracie, moderátor veřejné diskuse) právě v této oblasti daleko hůře než jinde.
Spíše na okraj se nelze vyhnout poukazu na neuvěřitelnou četnost chyb, včetně základních neznalostí, kterou ještě umocňuje značná tolerance k omylům. Články o zelených tématech ve zdejších novinách je většinou třeba číst s velkou rezervou. V redakcích se očividně nepovažuje za větší problém, zaměňují-li se globální změny podnebí se smogem, pokud se z rozšíření jednoho stávajícího dolu stane otevírání dolů nových…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
