Za ďáblem Severu

Jeden rok jezdil režisér Břetislav Rychlík na Mostecko a Litvínovsko a natáčel, jak se žije lidem v nešťastné krajině.

Tenhle scenáristický fígl zná každý, kdo v posledních letech občas navštívil kino: na plátně sledujeme několik postav, které zdánlivě nemají nic společného, ale ve finále s údivem zjistíme, že zhýralec A je vlastně otcem frustrované slečny B nebo že pana C zabila v džípu zamyšlená D. Rozluštění záhady bývá tak působivé, že dokáže zamaskovat i případné nedostatky filmu. Režisér Břetislav Rychlík ve svém čerstvém celovečerním dokumentu Kamenolom boží také od začátku nechává znít polyfonii hlasů, jež spolu zdánlivě nesouvisí a na konci se nečekaně protnou. O efektní překvapení tu ale nejde. Autor naslouchá osamělým tónům a nakonec je spojuje v akord, v němž najdou společný smysl. Ten nápěv má jméno severní Čechy a zdaleka není tak depresivní jako panorama s kouřícími komíny, které si režisér vybral pro filmový plakát.

Děti pohřebního kvítí

Některé postavy dokumentu nejsou pro diváka nové, protože zprávy o jejich aktivitách svého času probleskly médii. Tvrdohlavý sedlák Jan Rajter, který už před listopadem soukromě hospodařil komunistům navzdory a na přelomu tisíciletí se pak postavil mexické firmě Nemak, jež za hlasité podpory předních politiků stavěla vedle jeho polností jedovatou továrnu. Radek Fridrich, učitel a básník, který každou volnou chvíli objíždí na kole německé hřbitovy, rekonstruuje rozbité náhrobky…