Připomeňme si

Střízlivé hlasy říkaly od počátku – pozor, to je nějaká bouda! Novinová historka poslance Zdeňka Kořistky, že si dva emisaři opozice chtěli za deset milionů korun koupit jeho „Ne“ při loňském hlasování o důvěře pro Grossův kabinet, se od začátku zdála hodně přitažená za vlasy. Nicméně většina médií nabídku v letní okurkové sezoně zvedla a z poslancova vyprávění se stal na tři měsíce zásadní skandál „ohrožující“ – jak napsalo například Právo – „politickou stabilitu v zemi“. Stejně se činila i policie: v nezapomenutelném zákroku zatkla Kořistkou označené „korupčníky“ z ODS v pět ráno bez vědomí státních zástupců a okamžitě navrhla vzít oba muže do vyšetřovací vazby. Nicméně přes enormní nasazení a snahu je po sedmi měsících vyšetřování prakticky rozhodnuto: realisté měli pravdu. „Neexistuje důkaz o spáchání trestného činu,“ sdělil minulý týden okresní státní zástupce Josef Bláha a Kořistkův „skandál“ odložil. Okolnosti případu nasvědčují, že mohlo jít o mocenskou hru lidí z vlády s úmyslem poškodit opozici. Tím spíš, že nikdo z aktérů dodnes ze svých postojů necouvl a ani se za ně neomluvil. „Policie byla pod tlakem opozice a médií. Musel jsem se zastat její práce,“ vysvětluje například ministr vnitra František Bublan, proč zcela proti zvyklostem obhajoval policejní vyšetřování opozičních &„…