Lidé proti dálnicím

Zrovna v těchto dnech bilancují účet po životní prohře, kterou s nimi nese celá země. V souboji o čáru dálnice přes České středohoří neuspěli. Přesto si mladí ekologové mohou připsat kladné body: ukázali, že se umí brát o svou vizi, chopit se úkolu a dovést ho až do konce – byť nikoli vítězného – lépe než většina našich současných politiků. A jejich příběh současně nabízí i možnou odpověď na otázku, proč u nás stále ještě mocní prosadí svou, kdykoli si zamanou.

„Právě připravujeme udělení ceny Ropák roku,“ říká drobný muž v kostkované flanelové košili u stolu brněnské kanceláře Dětí Země. Nestor zdejších bojovníků proti rostoucím nárokům automobilismu, Miroslav Patrik (42), vypadá unaveně. Není divu, doktor přírodních věd má pověst člověka, který už patnáct let od rána do večera shání odborné argumenty, organizuje protestní akce a čelí silné mašinerii. Technokratům z Ředitelství silnic a dálnic, kteří chtějí investovat. Stavebním firmám, které chtějí zakázky. Politikům, pro které je dálnice volebním trhákem. A často i nevraživé veřejnosti, která chce rychle a pohodlně jezdit. A teď tohle – prohra v Českém středohoří.

Přitom to zpočátku vypadalo, že uchránit mimořádně krásnou a státem chráněnou krajinu proti dálničnímu plánu ze 60. let bude v nové době celkem snadné. Stačilo, aby ministr životního prostředí nedal výjimku ze zákona o ochraně…