Kohout je pryč, smetiště ne

Navzdory větším či menším nadějím skončil minulý čtvrtek pokus o sestavení koaliční vlády premiéra Jana Kohouta nezdarem a měsíční nejistota kolem vládnutí v Česku trvá dál. To je ne úplně povzbudivá zpráva. Nejde ani tak o to, že zkrachovala důležitá politická jednání. A kupodivu nejde ani o fakt, že vláda kvůli tomu prakticky nefunguje. Celkem spolehlivé ukazatele, jako je burza nebo kurz koruny, to přecházejí s hlasitým zívnutím. Podstatné ale je, že pacient jménem ČSSD je v horší kondici, než se ještě před týdnem zdálo. Nejsilnější vládní strana totiž přestala dělat politiku, které by bylo rozumět. Z politiky ve službách veřejnosti se stala politika pro kroužek zasvěcenců se stranickými knížkami, kteří v naší režii rozehrávají nějakou nesrozumitelnou hru. Anebo ještě jinak: Je normální, když se demokratičtí politici neumí měsíc shodnout na řešení vládní krize? S vědomím událostí uplynulého měsíce musí znít odpověď – ano, v této společnosti je to normální. Zároveň je ale nutné zkoumat, co z této odpovědi vyplývá dál.

Styl Gross

Ještě před týdnem vypadala celá situace slibně. Stanislav Gross oznámil, že odstoupí, vybral si nástupce a slíbil další politická jednání v rámci staré a jediné přijatelné koalice. Pak se to ale nepovedlo. Přestože po jednání ujistil Gross veřejnost i prezidenta, že k dohodě došlo, hned poté přesvědčil vedení ČSSD, že je třeba dohodnuté řešení…