Své tělo, okolní prostor a čas, v němž se pohybujeme, bereme většinou jako samozřejmost. Je to tak asi správné, protože pokud bychom stále zkoumali vlastní stav, nepřežili bychom v dnešním světě moc dlouho. Obstarávají to za nás koneckonců jiní: stát, zaměstnavatel, psychiatr, církev, rodina a bůhví kdo ještě. Občas je ovšem prospěšné opustit zaběhanou perspektivu a podívat se na tyto kategorie trochu jinak. Můžeme při tom zažít nebývalý pocit inspirace a svobody. Takovou příležitost skýtá nové představení s názvem Fields (Pole) francouzského tanečníka, choreografa a filozofa Pierra Nadauda (34), které proběhne tuto neděli v pražském divadle NoD Roxy v rámci přehlídky Česká taneční platforma.
Jako vítr
Hned při vstupu do sálu nás překvapí nevšední způsob nasvícení. Na deseti stojanech jsou rozmístěna pohyblivá zrcadla, která odrážejí a rozptylují světlo ze stropních reflektorů. Jinak je scéna prázdná, jen na pravé straně stojí pianino. Vláčné pohyby první tanečnice vyvolávají zvláštní pocit. Různými částmi těla opakuje podobné pohyby a přemisťuje se sálem, jako by se snažila vymezit svůj prostor. Nejpodstatnější pohybový motiv je spirála, kterou přejímá i další tanečnice, kroužící prostorem jako vítr. Její vytáhlá postava se podobá některé ze soch Alberta Giacomettiho. Nakonec tančí samotný Nadaud – jeho rotace a víření připomínají animální střežení teritoria.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
