Budování států v Texasu

Nebyl to summit, který by zahltil televizní zprávy ve světě, a přesto doma, ve Svaté zemi, vyvolal více emocí než lecjaký slavnostní podpis smlouvy. Na Bushově ranči v Texasu dohadovali lídři USA a Izraele americkou podporu pro stažení židovských osad z Gazy. Uspěli, nebo neuspěli? Záleží na úhlu pohledu. To, co je maximum pro Šarona – největší stažení židovských osad v dosavadní historii –, je pro Bushe jen drobnější kamínek do mozaiky jeho snu o novém Blízkém východě. K tomu, aby postavil celý region na pevnější a demokratičtější, tudíž bezpečnější základy, potřebuje nejenom klid v Iráku, ale též ve Svaté zemi.

Navodí takový klid samotné stažení z pásma Gazy a čtyř osad v Samaří, plánované na 20. červenec? To je otázka. Ještě razantnější ústupky by totiž v Izraeli připravily o klid nejenom vládu, ale i celou společnost. To, co je maximum pro Bushe – výslovně uznat, že návrat k linii příměří z roku 1949, tedy mezinárodně uznávané hranici, není reálný –, je pro Šarona pouhá samozřejmost. K tomu, aby postavil existenci své země na bezpečné základy, potřebuje kontrolu nad areály, odkud hrozí bezprostřední riziko. Vždyť už teď se v souvislosti se stažením i podle seriózních analytiků šíří v zemi atmosféra, která by mohla vést k menší občanské válce.

Taková tedy byla výchozí situace summitu, na kterém oba státníci souhlasili s názorem svého partnera, ale raději neřekli…