Život za grosskrize

České politické scéně dominuje vládní krize. Ale co si o ní myslí lidé, pro které se politika odehrává pouze v pozadí jejich životů? Stojí na straně konkrétních politiků? Bojí se nástupu komunistů? A zajímá je to vůbec? Redaktor Respektu se minulý týden toulal po Česku a hledal odpověď.

Na čerstvě obnažená pole a louky v okolí podhorského Rýmařova svítí jarní slunce a v pozadí se proti šedomodré obloze leskne zasněžený hřeben Jeseníků. Je všední poledne, ulice podhorského městečka zívají prázdnotou a nedaleko autobusového nádraží, v kanceláři ve druhém patře betonové krychle Střediska volného času, sedí šéfredaktor místního čtrnáctideníku Rýmařovský horizont Jiří Konečný (44). Do Rýmařova jezdíval třicet let na chalupu a před deseti lety se sem i s rodinou přestěhoval za přírodou. Starosta mu nabídl místo v místním plátku a on teď s finančním příspěvkem od radnice sám táhne celou redakci.

Dnešní novinář Konečný býval hercem. V listopadu 1989 stál na jevišti divadla v Českém Těšíně a hřímal proti komunistům. Dnes říká, že je otrávený a zklamaný, že se jeho tažení nenaplnilo. „Je to jenom boj o peníze a o moc, řadový občan je úplně na posledním místě,“ tvrdí v přítmí své kanceláře. Politika, tedy alespoň ta v Praze, rýmařovského šéfredaktora dávno nezajímá. „Dřív jsem fandil panu… panu… Luxovi,“ loví z paměti, „a teď jsem měl pocit,…