Zázrak má jméno iPod

Před pěti lety vedl hudební průmysl proti přehrávačům MP3 nesmyslný soudní boj, teď je začíná vnímat jako jedinou šanci na své přežití.

Hollywoodský kasovní trhák Terminátor 2 představoval v době své premiéry (1991) světovou špičku na poli speciálních vizuálních efektů. Významní recenzenti tehdy s respektem konstatovali, že jejich realizace si vyžádala propojení několika supervýkonných počítačů o celkové kapacitě neuvěřitelných 16 GB paměti! Dnes jsme o čtrnáct let dál a miliony lidí po celém světě nosí v kapse místo walkmanů krabičky menší než balíček cigaret, které pojmou i čtyřikrát víc. Zřejmě nejznámější z nich – iPod – se v poslední době začala ve stále větší míře prodávat i na českém trhu. Čím dál více lidí tak považuje za běžné a normální si kdykoli na ulici vybrat k poslechu kterékoli z několika stovek hudebních alb, jež mají neustále k dispozici v kapse.

Požehnaná bitva zkázy

Ve stejném roce, kdy se na plátnech světových kin objevil druhý díl Terminátora, byl v německém Fraunhofer Institute vynalezen formát počítačové komprese zvuku známý pod šifrou MP3. Tato počítačová instrukce dovolila převést hudbu z regulérního kompaktního disku do souboru, který zabírá až dvanáctkrát méně místa, a to bez toho, že by se jakkoli snížila kvalita snímku. Vynález MP3 tak otevřel zcela nové možnosti v distribuci hudby prostřednictvím internetu a dal také vzniknout novému standardu při jejím poslechu na…