Víc než autobus

e to jen linkový autobus ze zastrčeného koutu asijských hor, a přesto plní zpravodajství světových novin. Žádný div. Nové spojení mezi indickou a pákistánskou částí Kašmíru se stalo celosvětově srozumitelným symbolem míru a odvahy čelit teroristům. Minulý čtvrtek vyjel autobus poprvé.

Spor o malou himálajskou provincii mezi Indií a Pákistánem trvá padesát osm let. Během té doby kvůli němu vypukly dvě války a posledních patnáct let probíhají v indické části teroristické akce s desítkami tisíc mrtvých. Roky beznaděje teď ale střídají opačné emoce. Série vstřícných kroků mezi politiky totiž zatím vyvrcholila zavedením autobusové linky mezi indickým Šrínagarem a pákistánským Muzaffarabádem. Byl kvůli tomu postaven most a otevřen hraniční přechod. Poprvé od roku 1947.

Při premiéře jel autobus napřed z pákistánské strany a pak po otočce ve Šrínagaru zpět. Převezl čtyřicet devět lidí, provázela jej armáda a tisíce nadšených zvědavců. Někteří z pasažérů po příjezdu líbali zem. Spoj zatím jezdí jednou za dva týdny a dostat se do něj není snadné. Kašmířané získávali víza jen s největšími obtížemi nebo vůbec, a často tedy padesát let své nejbližší příbuzné neviděli. Teď se na místa v autobuse sestavují pořadníky.

Přestože na oslavu indicko-pákistánského usmíření je zatím brzy a nad budoucností Kašmíru pořád visí mraky, symbolický význam autobusu je velký. V lednu svět ocenil, v jakém počtu přišli obyvatelé Iráku i přes hrozby teroristů k volbám. Lidé v Kašmíru žijí…