Ve hvězdách

Žádný filozof dvacátého století nefascinoval tolik svých současníků jako Jean-Paul Sartre, mnozí však soudí, že se žádný tolik nemýlil. Jeho první existencialistické spisy, román Nevolnost a filozofický traktát Bytí a nicota, se koncem třicátých let staly vzrušující novinkou pro zasvěcené, za války proslul jako dramatik, ale vskutku hvězdná dráha jej čekala po osvobození. Nejenže jej v roce 1964 poctili Nobelovou cenou, triumf korunoval tím, že ji nepřijal. V módě se udržel až do počátku sedmdesátých let, ale pak z ní rychle vyšel. Letos má hned dvě významná výročí: zemřel před pětadvaceti lety 15. dubna 1980 a v červnu uběhne sto let od jeho narození.

Otevře-li dnešní čtenář některý ze Sartrových filozofických spisů, nejspíš se podiví, jak mohly tak rozvleklé spekulace napsané divným jazykem získat vliv. Jenže myšlenky nebyly u Sartra zdaleka tak významné jako způsob, jímž je osobně reprezentoval. Stal se prototypem moderního levicového intelektuála, který svůj věhlas dotváří pomocí notně bulvárních provokací a šoků. Své učení,

v němž heideggerovské podněty spojil s marxismem a psychoanalýzou, uměl dokonale vyladit, aby souznělo s náladami chaotické doby. Podivuhodnou nevzhledností kontrastoval s celebritami, jakým přivykl mediální svět, netajil se alkoholismem, tabakismem ani zálibou v sexu se studentkami, který mu dojednávala jeho feministicky zaměřená družka Simone de Beauvoirová, a…