Na blížící se – a nejdražší – zakázku české armády připlatí každý z nás 25 tisíc korun, celkem tedy dvacet pět miliard. Pádný důvod pohlídat si, aby blížící se výběrové řízení bylo čisté.
Obrněné transportéry jsou páteří tuzemských jednotek vyčleněných pro potřeby mezinárodních sil NATO i Evropské unie. Jenže dvacet zastaralých obrněnců, kterými armáda nyní disponuje, stačí tak nanejvýš pro českou jednotku vysazenou v Kosovu. Slib daný spojencům při vstupu do Severoatlantické aliance – že vybavíme své vojsko do roku 2006 mobilními transportéry – měl tudíž svou logiku. Šedesátka nových armádních transportérů s českou vlajkou sice NATO z hlediska bojeschopnosti nevytrhne, jistý nepominutelný význam pro nás ovšem nákup má: Česko jím přestane být zemí, která do mezinárodních vojenských operací prakticky přispívá jen týlovými jednotkami, jako jsou nemocnice nebo vojenští policisté.
I přístup k nákupu obrněnců se vyvíjí dobře. V odpadkových koších generálů už dávno zmizel projekt „národního stroje“, se kterým v roce 1999 přišel ministr průmyslu Miroslav Grégr a vyčlenil na jeho vývoj 100 milionů korun pro firmu Strojírny Tatra Praha. Firma peníze sice spolkla, ale po třech letech „výzkumu“ za ně předvedla jen umělohmotnou maketu. V roce 2002 vzkázali generálové prostřednictvím ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, že „obranná strategie…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu