Někdo to rád elektroclash

Vypadají jako neúspěšní pojišťovací agenti, ale nenechte se mýlit: kapela Moimir Papalescu And The Nihilists patří k nejzajímavějším úkazům české pop music.

Zpočátku zaujali hlavně svým jménem v programech klubů, potom se začaly šířit zvěsti o výtečné koncertní podívané a nedávno si skupina odnesla cenu Anděl za nejlepší album v kategorii hip hop dance. Pro ty, kdo jejich debut Analogue Voodoo ještě neslyšeli, muselo být překvapivé, že si andělskou sošku přišli vyzvednout dva muži hodně přes třicet navlečení do obstarožních obleků. A dostali ji navíc za hudbu, která má s dance music společné snad jen používání elektroniky a s hip hopem pak už vůbec nic. Co je tahle parta tedy vlastně zač?

Probuzení veteráni

Hudebníkům, kteří dnes vystupují pod značkou Moimir Papalescu And The Nihilists, by před patnácti lety sotvakdo hádal společnou budoucnost. Jeden zkoumal nové možnosti elektronické hudby ve skupině Gun Dreams, druhý to s caveovsky zasmušilou kapelou Rány těla dotáhl až k předskakování na pražských koncertech Boba Dylana a Iggyho Popa, další foukal do saxofonu v rozverném seskupení Vltava. Pak o nich pár let nebylo skoro slyšet. „Devadesátky mě moc nebavily. Málo koncertů, každej DJ byl velká hvězda, vlastně jedna velká nuda,“ vzpomíná kytarista Jindra Hoch, který v The Nihilists vystupuje pod jménem Hank Jesus Manchini. „Nebyl jsem schopnej chodit na ty párty, začal jsem se víc věnovat počítačový grafice a…