Mimochodem

V útlém dětství mohou člověka na celý život poznamenat úplné maličkosti. V souvislosti s děním na politické scéně jsem si vzpomněl na březovou vodu. Ještě v padesátých letech se prodávala ve staromódní lahvičce s etiketou, jež svým výtvarným pojetím odkazovala ještě před secesi až někam k pohádkovému novoromantismu Hanuše Schweigera. Trpaslík pod břízou na ní stáčel mízu do úplně stejné lahve s etiketou, na níž byl menší trpaslík s lahví a tak dále až do nekonečna, v němž se dala tušit předlouhá řada čím dál menších trpaslíků. Podobným principem se proslavily ruské matrjošky, ty však jsou hmotné a trojrozměrné. Jejich rozebírání vždycky končí poslední figurkou, zatímco dvojrozměrný obraz trpaslíků iluzivně ústí do mikrosvěta bez hranic.

S trpaslíky na březové vodě jsem se musel rozloučit někdy v předškolním věku, když progresivní výtvarníci z propagace kosmetického průmyslu prosadili u lahví modernější tvar i nálepky. Z těch starých ve mně však stejně už navěky utkvěla základní představa o světě. Když například od známých v kavárně slyším, že současného premiéra podle všeho vystřídá premiér loutkový, okamžitě přede mnou vyvstane nekonečná řada čím dál méně zřetelných loutek, z nichž každá třímá vodicí dráty té předchozí. Mladší kolegové, kteří se s trpaslíky na březové vodě už nestačili setkat, mohou šťastně věřit, že se jim nakonec podaří investigativně proniknout až k těm rozhodujícím rukám, které tahají za nitky. Já jsem vinou trpaslíků beznadějně pokažen skepsí…