Kaleidoskop

S pomocí nukleární magnetické rezonance a pozitronové emisní tomografie je dnes možné odhalit lokální poruchy v lidském mozku, což umožňuje jejich účinnou léčbu. Je to dobře: pacientům se tak může dostat přiměřené neurochirurgické péče. Celý obor je však spojen i se závažnými otázkami. S jeho pomocí lze totiž dnes velmi spolehlivě odhalit i sklony k agresi, šikaně a zločinnosti. To může být začátek cesty k účinné léčbě, ale hlavní otázka zní: Má se dostat do zdravotnické dokumentace přístrojové zjištění, že vyšetřovaný jedinec je potenciální agresor, či dokonce vrah? Má se mu do jeho zdravotní knížky vepsat takové stigma? A dále: mají být podobnému vyšetření v budoucnu (až to bude laciné a dostupné) podrobeni všichni lidé, abychom odhalili potenciální budoucí vrahy? Co pak s nimi? Vedle etických se navíc vtírá i jedna otázka filozofická: Je-li to všechno tak, máme my lidé vůbec svobodnou vůli?

Před čtyřiceti lety byly děti s poruchou tvorby růstového hormonu běžně léčeny jeho výtažkem z hypofýz zemřelých lidí. Nic se tehdy nevědělo o prionech, protože nemoc šílených krav, kterou krom jiného způsobují, se objevila až o mnoho let později. Lékaři tak nemohli tušit, jakým rizikům své dětské pacienty vystavují.

Nyní však 12 francouzských vědců (kteří růstový hormon z mrtvol získávali) a lékařů (kteří ho dětem podávali) čelí žalobě za to, že z 968 dětí, které byly takto v letech 1983–1985 léčeny, jich 101 zemřelo na lidskou…