Bellowův dar

Před několika dny, 5. 4. 2005, oznámily světové agentury, že v massachusettském Brooklinu vydechl naposledy Saul Bellow. Autor, který jako první v USA obdržel třikrát Národní knižní cenu (v roce 1953 za Dobrodružství Augieho Marche, v roce 1964 za Herzoga a v roce 1970 za Planetu pana Sammlera), v roce 1976 získal Pulitzerovu cenu (za Humboldtův dar) a byl poctěn nejvyšším uznáním světovým – Nobelovou cenou za literaturu. Spisovatel, jehož formálně i myšlenkově náročná díla se stala bestsellery.

Vznešený divoch

Saul Bellow se narodil jako Solomon Bellows roku 1915 v městě Lachine (Quebec) jako nejmladší ze čtyř dětí rodičům, kteří roku 1913 emigrovali z ruského Sankt Petěrburgu. Do jeho devíti let žila rodina v jedné z nejchudších přistěhovaleckých čtvrtí Montrealu, kde zněla řada jazyků, a malý Saul jich zvládal hned několik – kromě jidiš a hebrejštiny (matka z něj chtěla mít talmudického učence) francouzštinu, angličtinu a částečně ruštinu (četl hlavně Dostojevského a Tolstého a vliv ruské literatury byl pro jeho tvorbu určující). V roce 1924 Bellowovi přesídlili do Chicaga, odlidštěného velkoměsta s mrakodrapy, ghetty, znečištěným ovzduším, které se spolu s New Yorkem stalo typickou scenerií pro Bellowovy hrdiny.

Po studiu antropologie a sociologie vedl Bellow několik let bohémský život: vydělával si hlavně učením a začal psát. První povídka mu vyšla roku…