Silné zemětřesení, jež minulý týden znovu vyděsilo obyvatele Indonésie, Thajska a Srí Lanky připomnělo, že od přírodní katastrofy, která v jihovýchodní Asii zabila přes tři sta tisíc lidí, uplynulo právě sto dnů. Během nich už se v postiženém regionu stihly rozběhnout intenzivní rekonstrukční práce a život se tam každým dnem vrací do normálnějších kolejí. Vidět je i česká pomoc. Během obrovské novoroční vlny solidarity vybrali Češi na pomoc obětem tsunami stamiliony korun a do postižených oblastí vyjely všechny větší humanitární organizace. Také vláda přispěla důstojnou částkou a přislíbila i financování dlouhodobějších rekonstrukčních projektů.
S velkými finančními objemy ovšem rostou i očekávání: bude česká pomoc obětem tsunami kvalitní a efektivní? Je to klíčová otázka. Té méně zdařilé a nepříliš šťastné si už totiž těžce zkoušený region užil víc než dost.
Bílí zachránci ve stínu
Novodobá tradice humanitární práce se zrodila kdesi na bojišti rakousko-francouzské bitvy u italského Solferina v roce 1859. Utrpení tisíců zraněných vojáků na obou stranách tehdy nenechalo chladným švýcarského měšťana Henriho Dunanta, který pod tímto dojmem založil v Ženevě o několik let později zárodky Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC). Ten se stal vlajkovou lodí moderní evropské humanitární pomoci: schopnosti rychle a efektivně zasáhnout kdekoli na světě v časech mezinárodních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
