První si měsíčně vydělá padesát tisíc korun a neplatí žádné daně. Druhá za stejnou práci dostane pár facek a trochu jídla. Obě se živí prostitucí a stát dnes řeší otázku, jak z té první dostat daně a druhé pomoci. Minulý týden se o odpovědi rozpoutala v poslanecké sněmovně vášnivá diskuse.
Tisíc osudů
Cílem té sněmovní bitvy byla padesát let stará smlouva. Přesně řečeno – mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce z roku 1950, kterou kdysi spolu s ostatními komunistickými zeměmi podepsalo i Československo a jejíž přetrvávající platnost nám dnes zabraňuje řešit problém obou zmíněných žen podle receptů vyzkoušených ve většině zemí Evropské unie.
Statistický úřad loni odhadl příjmy zdejších erotických klubů na šest miliard korun ročně. Jejich zaměstnankyně zisky nedaní a majitelé jen tu část, která nepochází z prostituce. Policie tvrdí, že pouliční a bytová prostituce má minimálně stejný obrat. Neplacení daní ale v tomto případě není hlavní problém. Ženy poskytující sexuální služby mají často status otrokyň, které odevzdávají téměř celé výdělky pasákům. Ještě horší osud – policie odhaduje, že je jich v Česku asi tisícovka – mají dívky, které se staly obětí obchodníků se ženami. Buď byly uneseny, nebo koupeny od sociálně slabých rodin a pracují v nevěstincích, na ulicích nebo v bytech nedobrovolně a prakticky bez naděje na únik.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
