Bumbrlíčkové a Telecom

S blížícím se finále privatizace Českého Telecomu vyvstaly dvě otázky. Má o této operaci rozhodovat kabinet náchylný vinou své vratké pozice k nejrůznějším pokušením? A nakolik se dá na současnou vládu spolehnout v tom, že lákavý balík „telefonních“ peněz nezneužije k pokusu koupit si odcházející voliče?

Na první otázku je po zveřejnění nabídek odpověď jasná. 82 miliard korun, které chce za státní podíl v Telecomu dát španělská Telefónica, se neodmítá. Je to o 20 až 30 miliard více, než se očekávalo, a na akciovém trhu by vláda za státní podíl dostala rozhodně méně. Telefónica je navíc seriózní partner. Má dostatek hotovosti i zkušeností. Nehodlá Český Telecom rozprodat po částech, ani ho nebude finančně vysávat. Naopak, chce Telecom použít jako základnu své další evropské expanze – a proto je ostatně podle ekonomů ochotna zaplatit za jeho převzetí tak nadsazenou cenu. Vláda by proto měla na svém zasedání tuto středu privatizaci Telecomu zpečetit i přes svoji současnou slabost.

Jinou otázkou je, zda by tato vláda měla rozhodovat o tom, jak s penězi za Telecom naložit. Každý kabinet, který se cítí oslaben a jemuž v dohledné době hrozí volby, má totiž sklon peníze „projídat“ – neboli kupovat si přízeň voličů. Mistr financí Bohuslav Sobotka sice neplánuje nejhorší variantu – rozpuštění privatizačních peněz v běžných výdajích státního rozpočtu (tedy dovolit ministrům, aby zvedali platy, penze, nebo vymýšleli nové dotace),…