Ach, podnikat v Rakousku
Přestože Svatoslav Kodytek zná těch dvacet kilometrů ze své dílny až na náměstí rakouského Gmündu skoro poslepu, zítřejší cesta v něm vyvolává starost. Čeká ho tam souboj. Místní úřady jej totiž nařkly z toho, že provozuje nekalé podnikání, a on na ně oplátkou podal stížnost k Evropské komisi, že se k němu coby k Evropanovi z „nové země“ nechovají fér. Takhle skončil pokus českého podnikatele otevřít si obchod v Rakousku.
Přestože Svatoslav Kodytek zná těch dvacet kilometrů ze své dílny až na náměstí rakouského Gmündu skoro poslepu, zítřejší cesta v něm vyvolává starost. Čeká ho tam souboj. Místní úřady jej totiž nařkly z toho, že provozuje nekalé podnikání, a on na ně oplátkou podal stížnost k Evropské komisi, že se k němu coby k Evropanovi z „nové země“ nechovají fér. Takhle skončil pokus českého podnikatele otevřít si obchod v Rakousku.
Taková to byla sláva
„Jezdili k nám nakupovat rakouští zákazníci, tak nás napadlo, že jim půjdeme naproti,“ říká keramik Kodytek ve své dílně v Ledenicích u Třeboně. Společně s dlouholetým kamarádem, zahradníkem Tomášem Lencem, se rozhodli, že si otevřou obchod s květinami a zahradní keramikou přímo za hranicemi v Horních Rakousích.
Šlo to hladce: zajeli do Gmündu a přes realitní kancelář si pronajali malý krámek na hlavní třídě. „Místní úřad práce nám ale oznámil, že můžeme obchod otevřít pouze tehdy, když zaměstnáme rakouskou pracovní sílu,“ říká pan Kodytek. „Trvalo tři týdny, než nám nabídli tři lidi – ani jeden neměl zkušenosti z oboru.“ Podnikatelé proto chtěli vzít své profesionály z Čech – jenže získat pro ně povolení by trvalo nejméně půl roku. Takovou dobu podnikatelé čekat nechtěli – za obchod už platili nájem a potřebovali co nejdříve otevřít. Zaměstnali proto dvě Rakušanky,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu