Život mezi nevěstincem a kasinem

Zapovězené místo skryté v lesích, kde člověk neví, koho se bát víc – zda vojenských psů, nebo jejich po zuby ozbrojených pánů. Pak bazar kdesi na východní evropské hranici, plný levných tretek, cigaret bez kolků a lehkých žen. A nakonec otevřený prostor, v němž na setkáních dvou dlouho ztracených sousedů vzniká nová tvář kontinentu. Vítejte v českém pohraničí.

„Dříve tady dávaly lišky dobrou noc, dnes to tu alespoň žije,“ směje se prodavačka v potravinách krčících se mezi dvěma nočními kluby na okraji plácku, kde kdysi bývala náves. A návštěvníkovi Folmavy opravdu nad tím životem přechází zrak. Obec se čtyřiceti obyvateli zapadlou v chodské divočině pár set metrů od hranic s Německem obklopuje pět kasin, pět směnáren a 4 benzinové pumpy, kolik tady je bordelů, už nikdo ani nepočítá (13). „Je to dobře, benzínky mají na rozdíl od našeho krámu otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, a my si tak můžeme bez problémů kdykoli dojít nakoupit. Třeba i o půlnoci a máme to za rohem,“ říká prodavačka. I ostatní návštěvníci obchodu přikyvují a nikomu přítomnost obchodních sousedů nebo červených luceren nevadí. Zvykli jsme si, říkají hromadně. „Ze začátku jsme proti tomu brojili, a když tady mělo vzniknout první kasino, tak jsem byl proti. Obával jsem se, že to zvýší kriminalitu a natáhne podivné existence,“ říká Vladimír Koranda (nezávislý), který už…