Chcete muzeum českých Němců?

Zvěst, že v Ústí nad Labem připravují muzeum českých Němců, šlehla domácím zpravodajstvím jako blesk z čistého nebe. Blesk o to nečekanější, že až dosud se česká společnost snažila trauma vyhnání svých bývalých spoluobčanů, kteří kdysi tvořili třetinu zdejší populace, spíše vytěsnit z paměti. Jak ovšem varuje věda, potlačovaná traumata snadno přerůstají do neurózy a chorobného strachu. Muzeum by proto mohlo fungovat jako lék. Takže zbývá už jen maličkost: najít někoho, kdo tu léčbu zaplatí, a zjistit, jak se na ni těší samotní pacienti.

Vím, že už vím všechno

U obřího supermarketu Carrefour na periferii Ústí je poslední březnovou středu rušno stejně jako každý jiný nákupní den. Pohled na poznávací značky zaparkovaných aut prozrazuje, že polovinu zákazníků tvoří Němci. Mají to sem přes hranice kousek – a i proto se u pokladen platí běžně eury. „Muzeum českých Němců? Ne, to mě tedy vůbec nezajímá,“ říká mladý muž z Drážďan. „Já sem jezdím nakupovat a ne chodit do nějakého muzea.“ Mládenec dojídá buchtu, nasedá do své škodovky a odjíždí. „Dejte pokoj, nakonec půjde asi stejně o to, vytáhnout z nás nějaké peníze,“ míní na stejnou otázku jeho asi padesátiletý spoluobčan. Starší německá důchodkyně má však evidentně radost: „Ano, zajímá mě to, šla bych se určitě podívat.“ Asi třicetiletý německý mladík, který bydlí kousek od hranic…