Tatranské pastorále

Obyvatelé Vysokých Tater žijí ve strachu. Od ničivé smrště, která střechu slovenského světa změnila k nepoznání, uplynulo sotva sto dní a už jim hrozí další nebezpečí. Tentokrát se obávají požárů a jarního tání, jež by v údolích poničených hor mohlo způsobit ničivé záplavy.

Zelení tálibáni

Co zkázonosná listopadová vichřice slovenským velehorám způsobila, je dnes už víceméně zřejmé. Za oběť jí podle vládních statistik padlo 12 tisíc hektarů lesa a celkové škody se vyšplhaly na bezmála osm miliard korun. Mnohem méně jasné je ovšem to, co Tatry čeká v budoucnosti. Vládní Výbor na obnovu a rozvoj Vysokých Tater totiž zatím nepřišel s žádnou koncepcí ani vizí, pouze se opožděně snaží tlumit konflikt, který se už naplno rozhořel mezi dřevařskou lobby a ochranářskými organizacemi, jež se vášnivě přou o existenci a podobu národního parku.

Jediným oficiálním výstupem Výboru, v němž mimochodem zasedají pouze vládní úředníci, je zatím rozhodnutí objednat expertní studii trvale udržitelného rozvoje Vysokých Tater. Kdo by ji měl vypracovat a kdy bude hotova, však zatím není jasné a jediným trvale udržitelným trendem v nejmenších velehorách světa tak zůstává nejistota. Tu navíc ještě umocňuje fakt, že vodohospodáři se nemohou se správou národního parku shodnout na tom, jak minimalizovat riziko hrozících povodní. Zatímco prvně jmenovaní mu chtějí čelit vyčištěním koryt řek a odtěžením…