Asi kvůli našemu angažmá v petici za návrat zásuvek do pokojů pro žadatele o azyl (viz Respekt č. 7/2005) se stalo, že mne úředníci pozvali, abych se na nějaké naše „pobytové zařízení“ přijela podívat. A tak jsme s další spoluorganizátorkou petice Marií Kaplanovou navštívily první březnový týden Červený Újezd.
Ani dva úředníci ze Správy uprchlických zařízení, kteří nás doprovázeli, ani ředitelka azylového tábora nepůsobili dojmem lidí, kteří si libují ve vrchnostenské zvůli. Věnovali nám hodně času, hovořilo se volně a přátelsky. Sami obraceli naši pozornost na další problémy, na které život uprchlíků u nás naráží (třeba neúnosně nízké kapesné nezvýšené už 12 let) a několikrát přitom v hovoru zaznělo, že zásuvky jsou „jen zástupný problém“. Té formulaci nerozumím. Neměli jsme žádný katalog problémů, z něhož bychom si byli právě zásuvky vybrali s tím, že se na nich „vyřádíme“. O jejich likvidaci jsme se dozvěděli loni v létě a pro náš protest jsme získali tisícovku lidí ochotných se podepsat prostě proto, že v Česku jsme na zásuvky v našich obydlích všichni zvyklí a považujeme za ostudu, že uprchlíkům se upírají.
Muži v Červeném Újezdě už bydlí v pokojích bez zásuvek. Ubytování rodin připomíná běžné malé byty. V pokojích trůní televizory. Nyní se rodiny obávají chvíle, kdy budou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
