Osud, kterému neunikneš

Romská osada – bolavá rána dnešní Evropy. Spisovatel Feri Lainšček nikdy nezakusil úděl jejích obyvatel, ale vykreslil ho strhujícím způsobem.

V majoritní kultuře se Romové jako téma objevují spíše výjimečně. Snad proto, že panuje přirozený ostych zabývat se menšinou, o které toho většinová společnost ví tak málo. Pokud se už umělci osmělí, většinou je zajímá život moderních městských Romů, uvržených do několikanásobné izolace etnickou jinakostí, ústavní výchovou a citovou deprivací. Slovinský spisovatel Feri Lainšček se ve svém románu Halgato, čerstvě přeloženém do češtiny, vydal do daleko zrádnějších a neprobádanějších vod.

Na prostoru vymezeném romskou vískou Lacki Romo, sousední gádžovskou Velkou vsí a Městem je čtenář svědkem zrodu a zániku nadějí jedné romské rodiny, kterou reprezentují především nevlastní bratři Halgato a Pišti. Každý z nich je synem jinak posedlého otce a oba si už v dětském věku nesou náklad zkušeností z mezních situací. Halgato, syn rabiáta Maryšky, má nadání pro hru na housle a Pišti, syn brusiče Bumbáše, zase trpělivost pro studium. Spojuje je starost o tažného oslíka Broučka, bez kterého by potulná živnost rodiny přišla na buben, a láska k volné krajině, kterou společně brázdí při dětských toulkách.

Mnohé je ale současně rozděluje, každý se ubírá jiným směrem. Halgato alias Zavřiočko odmala mhouří oči a před velkým světem se snaží skrýt za vlastními víčky. Lacki Romo je jediný domov, který poznal, a současně…