Od hrozby k naději

Neměl Bush pravdu? Otázky v tomto stylu se přetřásají v médiích různých zemí. U nás s ní ve středu vyrukovala MF Dnes, ale táží se tak i Bushovi odpůrci přímo v USA. Oč jde? O Bushovu doktrínu. Ta totiž poprvé v historii klade hlavní riziko pro bezpečnost Západu do arabského světa: problémem není samotný Usáma bin Ládin či Saddám Husajn, problémem je celý region tyranií a despocií, který své frustrace přelévá do Ameriky i Evropy. Lze toto riziko napravit naočkováním demokracie? „Představa zastánců útoku na Irák, že demokracii lze zavést vojenskou silou, je pro mne jako z jiného vesmíru,“ napsal před dvěma lety prezident Václav Klaus. Nyní stačí pustit televizi a skrze občanské projevy v Iráku, Palestině, Libanonu či Sýrii můžeme do tohoto vesmíru nahlédnout sami. Nelze samozřejmě bagatelizovat rizika, násilnosti a teror v regionu, nicméně události posledních měsíců – navazující na vojenský zásah v Iráku právě před dvěma lety – ukazují, že Bushův idealismus nese určité plody.

Oblast se mění k lepšímu

Zdaleka nejde jen o to, budeme-li Bushovi tleskat, nebo na něho pískat. Mnohem více jde o arabský svět i Evropu – dokládají to notoricky známé případy zavraždění holandského dokumentaristy Thea van Gogha či zástupná intifáda na periferiích francouzských velkoměst. Základní otázky se nabízejí dvě a odpovědi se liší podle idealistů a skeptiků. Dějí se na…