Muž, který nebyl teroristou

Být čečenským prezidentem je poměrně riskantní řemeslo. Prozatím tři prezidenti Čečenské republiky Ičkeria byli zabiti ruskou armádou či agenty Federální služby bezpečnosti: Džochar Dudajev, Zelimchan Jandarbijev a Aslan Maschadov. Všechny jsem jako novinář více či méně dobře osobně znal. Poslední z nich byl zavražděn 8. března, snad ve vesnici Tolstoj-Jurt, v nížinné části Čečenska severně od Grozného, pokud máme věřit oficiální zprávě Nikolaje Patruševa, šéfa FSB. Mimochodem v téže vesnici, kde Lev Nikolajevič Tolstoj v polovině 19. století napsal o čečenském odporu: „Nebyla to nenávist, nýbrž odmítnutí uznávat ty ruské psy za lidi, takový odpor, znechucení a ohromení nesmyslnou surovostí těch tvorů, že touha je zničit byla stejně přirozená jako touha ničit krysy, jedovaté pavouky a vlky, přirozená jako pud sebezáchovy.“

Člověk schopný jednat

Maschadov se z trojice zavražděných prezidentů vyděloval zvláštní schopností vést dialog. S kýmkoli. Ať už to byli radikální polní velitelé typu Šamila Basajeva, nebo ruští důstojníci a generálové, stojící na druhé straně fronty. Mnohokrát jsem viděl Maschadova vyjednávat příměří, výměnu zajatců, předávání ruských vojáků základní služby jejich matkám… A většina novinářů v době první čečenské války, kdy byl náčelníkem štábu vojsk prezidenta Dudajeva, si vzpomíná spíš na jeho aktivity parlamentáře a nedokáže si vybavit…