Mimochodem

Čas od času si vzpomenu na útlou dvojjazyčnou knížku On the Pedocide – O dětské oběti, kterou někdy před deseti lety vydal mladý americký intelektuál Aviezer Tucker v Olomouci, kde tehdy působil na univerzitě. Dostal jsem ji k recenzování, když byla ještě novinkou, ale pak jsem ji někomu půjčil a už se mi nevrátila. Autor zde odhaluje skryté drama lidských dějin. Našel je v hluboce zakořeněném instinktu, jenž velí otcům zabíjet své syny. Odtud prý také vyvěrá úporná snaha starších mužů ovládat a ničit muže mladší, což mimo jiné vedlo též k rozpoutání první světové války, jež měla vyhubit generaci neposlušných rebelů raného modernismu.

Knížka se mi líbila. Říkal jsem si jen, že by si zasloužila druhý díl, který by se mohl například jmenovat Staříci na odstřel. V dobách, kdy Gottwald razil heslo Mládí vpřed!, se má generace sice teprve batolila, pamatuji si však dodnes tzv. bývalé lidi, starodůchodce padesátých let, kteří živořili z desetiny tehdejšího průměrného platu. Snad všechny totalitní režimy dvacátého století okrašlovaly zpočátku svůj teror kultem mládí, kormidlo ovšem vždycky pevně třímali staří soukmenovci, respektive soudruzi. My jako mladí v éře normalizace nemohli už vůbec nikam, měli jsme však štěstí na opravdu odporné společenské autority, jimiž byla radost pohrdat.

Dnes už to není ono. Poměry jsou nepřehledné. V televizi jsem minulý týden zahlédl jednoho ze soudních čekatelů, kteří zatím nebyli kvůli mládí jmenováni soudci. Měl na sobě…