Tunisko je na rozdíl od mnoha jiných zemí Blízkého východu bezproblémovou turistickou destinací. To je obecně známo už z pohledu do výloh cestovních kanceláří. Méně známo je, že tato klidná země má k demokratickým standardům, jak je známe u nás, dále než například Irák či Palestina po letošních volbách. Poskytuje tak dobrou ilustraci současného dilematu arabského světa: Má smysl měnit navyklý, byť tak trochu zahnívající klídek, když celkem nic nehrozí a nikdo na změnu netlačí?
Signál dala Džerba
Před synagogou postává několik uniformovaných policistů i mužů v civilu. Chcete-li vejít dovnitř, musíte projít bezpečnostním rámem a nechat si zkontrolovat osobní věci. Jinde zase procházíte malým městečkem a míjíte domy, které mají na dveřích namalované sedmiramenné svícny… Ne, to není scéna z dnešního Jeruzaléma, ale z tuniského ostrova Džerba. Zde totiž žijí zbytky kdysi mnohatisícové tuniské židovské komunity. Většina ze zdejších Židů sice přesídlila po roce 1948 do Izraele, ale podobně jako v nedalekém Maroku někteří z nich zůstali a dodnes žijí po boku muslimských sousedů. Soužití je to relativně pokojné, ale před třemi lety, 11. dubna 2002, ho narušil teroristický útok. Do areálu synagogy najel náklaďák s palivovou cisternou a následná exploze roztrhala 21 lidí, převážně německých turistů.
Tento atentát je přičítán al-Káidě, ale všechny okolnosti se objasnit nepodařilo. Proto i dnešní relativně přísná bezpečnostní opatření v Tunisku.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu