Chtěl jsem zemřít důstojně

Už podruhé zaujalo americkou filmovou akademii při udílení Oscarů téma eutanazie: loni si sošku za nejlepší zahraniční film odnesla kanadská Invaze barbarů, letos španělský snímek Hlas moře režiséra Alejandra Amenábara, natočený podle skutečného příběhu. Hrdinové obou filmů mají společný přístup ke smrti, ale naprosto odlišný k životu.

Na mělčině

Ramón Sampedro byl námořník. Narodil se v Galicii na severu Španělska, kde je toto povolání jedním z nejběžnějších. Byl mladý, miloval moře a lodě a plavil se kolem světa. Jenže moře, které tak dobře znal, je v Galicii zrádné, odliv často změní hlubiny v mělčiny a nikdo na první pohled nerozezná rozdíl. Ramón skočil do hluboké vody, ale hlavou narazil na mělčinu. A ochrnul. Tak, že jeho tělo nebylo schopné téměř žádného pohybu, jen hlava zůstala v pořádku. Svaly úst, oči a mozek službu nevypověděly. Rodina jeho bratra, drobní farmáři, se o svého Ramóna vzorně postarali, jenže on neměl v úmyslu prožít život nemohoucí trosky. Třicet let se marně snažil o právo na důstojnou smrt – o eutanazii. Chtěl zemřít, ale nemohl si sám vzít život, fyzicky to nebylo možné. Pohyboval pouze očima a ústy. Pokud by chtěl, aby mu někdo pomohl, učinil by z takového člověka v očích zákona a společnosti vraha. Ve svém nekonečném boji se španělskými soudy požádá o pomoc advokátku Julii. Jejich první rozhovor, v němž Ramón vysvětluje svou situaci, by…