Útok v Beslanu: Víme, že nic nevíme

V mraze podupávalo 30 osob, které držely nad hlavami nápisy: „Beslane, jsme s tebou“, či „Dost lhaní, dost krve, dost Putina“. Kolemjdoucí obyvatelé Petrohradu ale neměli na vzpomínky čas. Bylo 3. března. Od chvíle, kdy v severoosetském Beslanu zahynulo při útoku teroristů a následné osvobozovací operaci 330 osob, z toho více než polovina dětí, uplynul přesně půlrok.

Mlžím, mlžíš, mlžíme

I v Moskvě přišlo na podobný mítink mnohonásobně méně lidí než na akce důchodců, volajících po navrácení privilegií jako bezplatný telefon a jízdenky MHD. Beslan je už jen historickou událostí. Málokoho vzrušuje, že po šesti měsících „intenzivního vyšetřování“ není ten nejpovolanější – předseda zvláštní parlamentní komise pro objasnění beslanských událostí, Alexandr Porfirjevič Toršin – schopen odpovědět na většinu otázek, které si rodiče obětí pokládali už těsně po neštěstí. Jediné, co se od něj veřejnost zatím dozvěděla, je, že akce byla neuvěřitelně zmatená, svědků je příliš moc, rozporuplných odpovědí ještě víc a do toho všeho přicházejí se stále novými „fakty“ hysterické matky mrtvých školáků…

Většina obyvatel Beslanu si myslí, že chybí politická vůle zjistit pravdu. Například nejspornější moment celé tragédie, tedy chvíle, kdy se ozvaly výbuchy a začalo se chaoticky střílet, stále není objasněn. Na otázku, zda šlo o…