Rebel, který ochutnal moc

Kdysi ho nenáviděli politici a úředníci, zatímco svobodomyslná mládež v němž viděla svého guru. Dnes ho politici a úředníci milují, zatímco mládež nemá slov, kterými by vyjádřila svoje pohrdání. Cesta Milana Knížáka ovšem není jen fascinujícím příběhem člověka, který se změnil. Je to zároveň i příběh muže, který poznal a dal poznat jiným, jak chutná moc.

Kokrhání před panely

Komunistické Československo, první polovina 60. let. Na dlažbě Staroměstského náměstí sedí dlouhovlasý mládenec v pestrobarevném obleku s kapesníkem připíchnutým na zádech a velkými písmeny píše na papír větu: „Prosím kolemjdoucí, aby pokud možno při procházení kolem tohoto místa kokrhali.“ Stejný mladý muž jindy rozdává nechápajícím Pražanům na ulici vlaštovky, hází lidem do schránek lístky do kina tak, aby sousedi seděli vedle sebe, píše provolání k dlouhovlasým vrstevníkům: „Jednejme nekompromisně, nežvatlejme, změňme život, aby byl k žití, a ne k vegetování.“ Policie má na něj spadeno, často končí v cele, ostříhají mu vlasy ale on se nenechá zastavit. Dál ovládá ulice svými happeningy, jeho pověst se šíří za oceán a umělci ze světoznámé newyorské skupiny Fluxus ho berou mezi sebe. Nezastaví ho ani počínající normalizace – v roce 1972 píše telegram generálnímu tajemníkovi KSČ Husákovi, v němž ho vyzývá, aby se mu omluvil za tvrzení, že si vydělává malováním pornografie. …