Šokující sebevraždu druhého muže pražské policie překryl před měsícem tanec špinavých milionů kolem ministerského předsedy. Přesto smrt Zdeňka Janíčka není možné ani s odstupem času opominout. A to nikoli jen kvůli statistice, podle níž se tak vysocí policejní důstojníci všude po světě sami zabíjejí jen velmi zřídka. Náměstek šéfa pražské policie Janíček se navíc oběsil krátce poté, co bylo zatčeno pět jeho podřízených za spolupráci se zločineckými gangy a jeho jméno se vyskytlo v odposleších telefonů, které vedly k odhalení korupční chobotnice v policii. Dost na to, aby se běžný občan cítil trochu znepokojen.
Všichni šéfovi muži
Podle oficiálního komuniké policejního prezidia si Zdeněk Janíček v zamčeném sklepě svého panelového bytu nejprve podřezal žíly, pak se oběsil a poté se ještě devětadvacetkrát bodl kuchyňským nožem. „Nevěděl si rady s tím, co se dělo v policii. Nevěřil reorganizaci sboru, považoval ji za startér nečistého boje o posty,“ popisují důvod jeho dobrovolného odchodu ze života jeho přátelé s klasickým dodatkem všech českých úředníků: „Rozhodně mne nejmenujte, prosím.“ Kulantní výroky o tragicky zesnulém kolegovi se dají pochopit. Jenže – Janíček sloužil u policie třicet let a prožil desítky reorganizací, při kterých se tam hrálo o moc – včetně zásadních změn po listopadu 1989. To nebyl muž, kterého by nějaká strkanice ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
